Téma, které se v Arménii nedá obejít. Narazíte na něj u památníků, v muzeích i v běžném hovoru – a je dobré rozumět tomu, o co jde.
Během první světové války docházelo v Osmanské říši k systematickému vyhánění a vyvražďování arménského obyvatelstva. Podle převažujících odhadů historiků zahynulo kolem 1,5 milionu lidí. Události jsou dnes většinou historiků i řadou států označovány za genocidu, turecká vláda tuto kvalifikaci dlouhodobě odmítá – a spor o pojmenování zůstává dodnes zásadní překážkou ve vztazích obou zemí.
Přímým důsledkem je i dnešní mapa. Území kolem hory Ararat, po tisíciletí obývané Armény, zůstalo po válce a následných dohodách na turecké straně. Hora je přitom hlavním symbolem národa a Arménie ji má ve státním znaku – z Jerevanu je za jasného dne dobře vidět, ale nedá se k ní dojet.
Druhým důsledkem je arménská diaspora. Mimo Arménii žije podle odhadů výrazně víc Arménů než v samotné zemi – velké komunity jsou v Rusku, Francii, USA nebo na Blízkém východě. Vazba diaspory na starou vlast je dodnes velmi silná.
Hlavním památníkem obětem je Cicernakaberd na kopci nad Jerevanem, s věčným ohněm a muzeem. Pro cestovatele je to místo, kde se dá téma pochopit v souvislostech.