Belarus · země lesů, hradů a sovětských stop
Pohádkové hrady Mir a Ňasviž, rozsáhlé lesy s posledními zubry Evropy a Minsk, kde se stalinský empír dochoval jako nikde jinde.
Zejména na Kavkaz, Střední Asii, Moldavsko a Pobaltí. Naše programy vycházejí z osobních zkušeností průvodců, kteří region dlouhodobě navštěvují a dokumentují.
Není to tedy přepis průvodce z knihovny. Všechno, co je na téhle stránce, jsme si buď ověřili na místě, nebo to máme od lidí, kteří v zemi žijí.
Výškové rozpětí země
Bělorusko je nížinná země bez hor – celý výškový rozsah se vejde do zhruba tří set metrů a nejvyšší bod Dzjaržynskaja hara měří jen 345 metrů. Krajinu tvoří lesy, jezera a rozsáhlé bažiny Polesí, jedny z největších v Evropě. Rovinatost je zároveň důvodem, proč tudy po staletí táhly všechny armády mezi západem a východem.
Oranžově zvýrazněná místa mají vlastní kapitolu v sekci Co vidět a kam zajet.
Hrady, lesy i sovětská architektura – země, kterou většina cestovatelů zná jen z názvu.
Bělorusko zaujme rozsáhlými lesy, pohádkovými hrady, jako je Ňasviž, nebo jedinečnou atmosférou historického Minsku. Země si zachovala i mnoho sovětských památek a památníků a určitě stojí za vidění.
Je to země, kterou dějiny přejely mnohokrát. Leží na rovině mezi Polskem a Ruskem, takže tudy táhla vojska Napoleona i obě světové války. Druhá světová válka ji stála zhruba čtvrtinu obyvatel – a to je dodnes vidět na tom, jakou roli hrají v zemi válečné památníky.
Právě proto se Minsk po roce 1944 stavěl prakticky od nuly. Vzniklo tak město, které je učebnicovou ukázkou sovětského urbanismu – široké třídy, monumentální třída Nezávislosti a metro, které patří k nejhezčím v regionu.
Bělorusko je vnitrozemská země bez přístupu k moři. Hraničí s Ruskem na východě, Ukrajinou na jihu, Polskem na západě a s Litvou a Lotyšskem na severu. Rozlohou je zhruba dva a půl krát větší než Česká republika.
Poloha měst odpovídá skutečným zeměpisným souřadnicím, obrys hranic je zjednodušený do menšího počtu bodů. Modře je vyznačena řeka Dněpr, která zemí protéká od severu k jihu a pokračuje na Ukrajinu. Na jihu se rozkládá Polesí – jedny z největších bažinatých oblastí Evropy. Většina obyvatel žije v Minsku a podél hlavní osy mezi Brestem a Vitebskem.
Bělorusko má kontinentální klima podobné našemu, jen s výraznějšími extrémy – zimy jsou mrazivější a delší, léta krátká a teplá. Sezóna je proto jasně daná.
Ještě chladno a rozbředlo, příroda se teprve probouzí. Města jsou ale prázdná.
Nejpříjemnější období. Lesy jsou zelené, dny dlouhé a teploty příjemné, bez horka.
DoporučujemeTeplo, občas i přes třicet stupňů, s bouřkami. V bažinách Polesí je aktivní hmyz.
Barevné lesy, mírné teploty a klid. Druhé nejlepší období, hlavně kvůli přírodě.
DoporučujemeAktuální situace. CK Excursia do Běloruska v současné době nejezdí. Z patnácti bývalých svazových republik pořádáme zájezdy do dvanácti – Rusko, Bělorusko a Ukrajina zatím v nabídce nejsou. Jakmile přijde vhodná doba, nabídneme zájezdy i do těchto zemí. Podmínky vstupu se navíc opakovaně měnily, před jakoukoli cestou proto ověřte aktuální stav u Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Sedm míst, která tvoří kostru téměř každé cesty po Bělorusku. Řadíme je zhruba tak, jak se dají projet.
Za druhé světové války bylo město prakticky srovnáno se zemí, takže se po roce 1944 stavělo od nuly. Vznikla tak nejucelenější ukázka stalinské architektury vůbec – monumentální třída Nezávislosti je dlouhá přes patnáct kilometrů.
K vidění je i kostel svatého Šimona a Heleny, futuristická Národní knihovna ve tvaru mnohostěnu a metro, jehož stanice patří k nejhezčím v regionu.
Nejznámější běloruská památka a jedna ze čtyř zapsaných na seznamu UNESCO. Cihlová pevnost s pěti věžemi vznikla na přelomu 15. a 16. století a spojuje gotiku, renesanci i baroko.
Kolem hradu je park s jezerem, ve kterém se odráží. Patřil rodu Radziwiłłů, nejmocnějšímu v celém Litevském velkoknížectví.
Necelou hodinu od Miru stojí zámecký komplex Radziwiłłů, který hradu Mir minimálně konkuruje. Byl hlavním sídlem rodu a jeho podoba ovlivnila architekturu v celé střední Evropě.
Součástí je i kostel Božího těla, jeden z prvních barokních chrámů severně od Alp, a rozsáhlé parky s jezery. Dvě památky UNESCO tak lze zvládnout během jednoho dne.
Poslední zbytek pralesa, který kdysi pokrýval velkou část Evropy. Zůstal zachovaný proto, že po staletí sloužil jako panovnická obora, kam se nesmělo.
Žije tu největší volně žijící populace zubra evropského, zvířete, které bylo ve dvacátém století ve volné přírodě vyhubeno a znovu vysazeno z chovů. Prales se rozkládá na běloruské i polské straně hranice.
Pevnost z 19. století na samé hranici s Polskem, která se v červnu 1941 stala jedním z prvních míst zasažených německou invazí a jejíž obrana se stala sovětským mýtem.
Dnes je z ní monumentální památník s obří kamennou hlavou vojáka a stále doutnajícím věčným ohněm. Měřítko a patos té stavby jsou něco, co se jinde v Evropě nevidí.
Venkovní muzeum na místě někdejšího opevnění, které mělo bránit sovětskou hranici. K vidění jsou bunkry, zákopy a rozsáhlá sbírka vojenské techniky od tanků po letadla.
Nedaleko stojí Kurhan slávy, mohyla se čtyřmi bodáky připomínající osvobození Běloruska v roce 1944. Obě místa dobře ukazují, jak zásadní roli hraje v zemi paměť války.
Na severu země leží rodiště malíře Marca Chagalla, jehož dům je dnes muzeem. Právě zdejší dřevěné domky a modré nebe se objevují na jeho obrazech.
Kousek dál stojí Polack, nejstarší město Běloruska s katedrálou svaté Sofie z 11. století – připomínkou doby, kdy zdejší knížectví patřilo k nejmocnějším v Kyjevské Rusi.
Bez ní se v zemi špatně orientuje. Proč tu stojí hrady polsko-litevské šlechty, proč je země tak rusifikovaná a proč jsou všude válečné památníky.
Součást Kyjevské Rusi, přičemž Polack patřil k nejmocnějším knížectvím. Zdejší katedrála svaté Sofie z 11. století je jednou z nejstarších staveb východních Slovanů.
Území se stalo jádrem Litevského velkoknížectví a staroběloruština v něm byla kancelářským jazykem. Z této éry pocházejí hrady Mir a Ňasviž a moc rodu Radziwiłłů.
Po Lublinské unii se území stalo součástí Rzeczpospolité. Šlechta se polonizovala, venkov zůstal běloruský – a stavěly se barokní kostely a rezidence.
Po dělení Rzeczpospolité připadlo území carskému Rusku. Následovala silná rusifikace, potlačení běloruštiny i unijní církve. Přesto se v 19. století rodí běloruské národní obrození.
Země byla rozdělena – západní část připadla Polsku, východní se stala Běloruskou SSR. Sjednocena byla až v roce 1939.
Německá okupace stála Bělorusko zhruba čtvrtinu obyvatel a stovky vypálených vesnic. Minsk byl prakticky srovnán se zemí. Právě proto hraje paměť války v zemi tak zásadní roli.
Ačkoli elektrárna stojí na Ukrajině, zdaleka nejvíc radioaktivního spadu dopadlo na jih Běloruska. Zasažena byla podstatná část území a řada obcí byla vysídlena.
Po rozpadu Sovětského svazu vyhlásilo Bělorusko nezávislost. Právě v běloruské Bělověži byl podepsán dokument, kterým SSSR fakticky zanikl.
Zatímco Pobaltí sovětské symboly po roce 1991 systematicky odstraňovalo, Bělorusko si jich naopak většinu ponechalo. Právě to z něj dělá nejzajímavější zemi regionu pro každého, koho zajímá dvacáté století.
Minsk je učebnicová ukázka sovětského urbanismu. Město se po roce 1944 stavělo prakticky od nuly, takže vzniklo naráz a podle jednoho plánu – monumentální třída Nezávislosti, široké bulváry, náměstí Vítězství s obeliskem a věčným ohněm.
Zůstala i řada institucí, jinde už zaniklých. Funguje tu kolchozní zemědělství, na budovách visí sochy a reliéfy Lenina a muzeum Velké vlastenecké války patří k největším svého druhu.
Klíč k pochopení je právě válka. Bělorusko během ní přišlo zhruba o čtvrtinu obyvatel – víc než kterákoli jiná evropská země v poměru k počtu obyvatel. Vzpomínka na ni je proto státotvorná, ne jen historická, a projevuje se památníky, jaké jsou jinde v Evropě nemyslitelné: Brestská pevnost, Kurhan slávy nebo pietní areál Chatyň.
Pro cestovatele to znamená jedno: v Bělorusku se sovětská éra neprohlíží v muzeu, ale chodí se v ní po ulici.
Praktická poznámka. U vojenských objektů, hraničních pásem a státních budov platí přísnější pravidla pro fotografování než u nás. Pokud si nejste jistí, raději se zeptejte nebo nefoťte. Totéž platí pro citlivá politická témata – v rozhovorech s místními je vhodné být zdrženlivý.
Podmínky se opakovaně měnily. Bělorusko v minulosti zavedlo bezvízový vstup přes letiště v Minsku, jindy platila plná vízová povinnost s nutností zvacího dopisu.
Před cestou vždy ověřte aktuální stav u Ministerstva zahraničních věcí ČR a u běloruského zastupitelského úřadu.
Měnou je běloruský rubl (BYN). Ve městech se běžně platí kartou, mimo ně je vhodné mít hotovost.
Funkčnost zahraničních karet může být omezená – ověřte si to předem a počítejte s rezervou v hotovosti.
Silnice jsou v dobrém stavu a hlavní tah Brest – Minsk – Moskva je dálnice. Mezi městy funguje síť vlaků a autobusů.
V Minsku jezdí metro, tramvaje a trolejbusy, doprava je velmi levná. Nejzajímavější místa jsou ale mimo města, hodí se proto vlastní doprava.
Bělorusové bývají na první dojem rezervovaní, ale pohostinní a vstřícní, jakmile navážete kontakt. Města jsou nápadně čistá a bezpečná.
U vojenských objektů a státních budov platí přísnější pravidla pro fotografování. V rozhovorech o politice je vhodné být zdrženlivý.
Mobilní síť ve městech funguje dobře. Bělorusko není v EU roamingové zóně, ověřte si podmínky u operátora nebo pořiďte místní SIM.
Počítejte s tím, že přístup k některým službám a webům může být omezený. Zásuvky jsou stejné jako u nás (typ C a F, 220 V).
Úřední jsou běloruština i ruština, v běžném životě ale výrazně převažuje ruština. Běloruština je češtině v lecčems bližší, než by člověk čekal.
Vyplatí se umět azbuku – jakmile nápis rozluštíte, řadu slov odvodíte. Anglicky se domluvíte v Minsku a mezi mladými, jinde spíš ne.
Údaje o vstupních podmínkách, cenách a kurzech jsou orientační a mohou se měnit. Přesné a aktuální podmínky pro konkrétní termín najdete v Pokynech k zájezdu, které dostanete po přihlášení.
Běloruská kuchyně je bramborová, syté a nekomplikovaná – s vlivy polskými, litevskými i ruskými. Brambory tu mají desítky podob a vlastní přezdívku pro celý národ.
Postsovětské země jsou pro nás v Excursii vášní a se stejným nadšením, s jakým po nich sami cestujeme, vás v nich také provedeme. Naší velkou výhodou je, že se v těchto zemích dobře domluvíme – ovládáme nejen ruštinu, ale i řadu dalších místních jazyků.
Z patnácti bývalých svazových republik pořádáme zájezdy do rovných dvanácti. V současné době nejezdíme pouze do Ruska, Běloruska a na Ukrajinu.
Jakmile přijde vhodná doba, nabídneme zájezdy i do těchto zemí. Připraveni na to jsme. Tato stránka je zatím znalostní bází o zemi, ne nabídkou zájezdu.
Ozvěte se nám. Postsovětské země jsou naší doménou – poradíme s aktuální situací i s tím, kdy bude vhodná doba vyrazit. Mezitím vás rádi vezmeme do některé z dvanácti bývalých svazových republik, kam jezdíme už teď.
Napište námCo já osobně oceňuji na této cestovce je velikost skupin, skvělý a přátelský přístup a nabídka netradičních zemí. Pokud už vás nebaví uzavřené resorty s bazénem, Excursia je jasná volba.
Lucie K., klientka CK ExcursiaPerfektní a profesionální přístup, hlavně rychlá reakce a řešení nečekaných situací. Pořád vzpomínám a ráda bych s vámi ještě někam vyrazila.
Petra H., klientka CK ExcursiaSuper dovolená, už jsem jela dvakrát a vybírám třetí.
Dana J., klientka CK ExcursiaPrůvodce tělem i duší. Mile mě překvapilo osobní zapojení do kolektivu po celou dobu výpravy.
Gita B., klientka CK ExcursiaPravidla se v čase opakovaně měnila – Bělorusko v minulosti zavedlo bezvízový vstup přes letiště v Minsku, jindy platila plná vízová povinnost se zvacím dopisem. Před jakoukoli cestou je nutné ověřit si aktuální podmínky u Ministerstva zahraničních věcí ČR a u běloruského zastupitelského úřadu.
Běloruským rublem (BYN). Ve městech se běžně platí kartou, mimo ně je vhodné mít hotovost. Funkčnost zahraničních karet může být omezená, ověřte si to předem.
Čtyři: hrad Mir, zámecký komplex Radziwiłłů v Ňasviži, Bělověžský prales (společně s Polskem) a Struveho geodetický oblouk.
Poslední zbytek pralesa, který kdysi pokrýval velkou část Evropy. Je zapsán na seznamu UNESCO a žije v něm největší volně žijící populace zubra evropského. Rozkládá se na běloruské i polské straně hranice.
V Minsku a mezi mladými lidmi částečně ano, mimo hlavní město spíše ne. Úředními jazyky jsou běloruština a ruština, v praxi převažuje ruština. Vyplatí se umět azbuku.
V současné době ne. Z patnácti bývalých svazových republik pořádáme zájezdy do dvanácti; do Ruska, Běloruska a na Ukrajinu momentálně necestujeme. Jakmile přijde vhodná doba, nabídneme zájezdy i do těchto zemí – připraveni na to jsme.
Stránku píše a udržuje CK Excursia na základě vlastních cest po postsovětském prostoru. Naposledy aktualizováno .
