Bahenní sopky představují zvláštní geologický jev, který se podobá klasickým sopkám, avšak jejich původ a činnost jsou odlišné. Namísto roztavené horniny a lávy chrlí směs bahna, plynu, vody a minerálů a jedná se o projev podzemní tektonické a plynové aktivity, nikoli o projev magmatismu.
Bahenní sopky se tvoří v oblastech, kde se pod zemským povrchem nachází ložiska ropy a zemního plynu, případně nad vrstvami nasycenými vodou a jílovitými sedimenty. Když tlak plynu v hloubce vzroste, začne se plyn spolu s bahnem a vodou prodírat puklinami vzhůru. Na povrchu pak vytváří kuželovité nebo kráterové útvary, z nichž se bahno pomalu vytlačuje nebo v intervalech vyvěrá.
Aktivita bahenních sopek bývá nepravidelná, některé chrlí bahno neustále, jiné se projeví jen občas, například jednou za několik let. Výron může být pomalý a tichý, ale občas nastane i náhlá erupce, při níž se do okolí rozlije velké množství bahna a unikne plyn, což může být doprovázeno i menším výbuchem.
Největší počet bahenních sopek na světě se nachází v Ázerbájdžánu, především v oblasti kolem Kaspického moře a na poloostrově Abšeron. Odhaduje se, že na území Ázerbájdžánu se nachází více než 400 bahenních sopek, což představuje asi polovinu všech známých útvarů tohoto typu na celé Zemi. Ázerbájdžánské bahenní sopky jsou pozoruhodné nejen množstvím, ale i rozsahem. Některé kužely dosahují výšky několika desítek metrů a při erupcích může být do okolí vyvrženo i několik tisíc tun bahna. Známé jsou například sopky Lokbatan, Gobustan nebo Toraghay, které se staly turistickými atrakcemi i objekty vědeckého zkoumání.
