Vydejte se zájezd do Estonska s CK Excursia a můžete si být jisti, že Vás cesta do tohoto přírodního skvostu nemine.
Lahemaa v překladu znamená Země zálivů a je místem, které působí tak, jako by se v něm zastavil čas. Najdete ho na severním pobřeží Estonska, zhruba hodinu cesty autem z Tallinnu, a už samotná cesta sem člověka přenese z ruchu hlavního města do krajiny borovicových lesů, rozlehlých rašelinišť a tichých pobřežních vesnic. Není náhodou, že právě Lahemaa se stala už v roce 1971 prvním národním parkem Estonska a zároveň i prvním národním parkem na území bývalého Sovětského svazu. Měl chránit nejen přírodu, ale i kulturní dědictví a dodnes v něm stojí vedle sebe zachovalé biotopy i historické panské dvory, rybářské přístavy či pozůstatky starých vesnic.
Když se řekne Lahemaa, většině Estonců se vybaví především rašeliniště. Nejznámější z nich, Viru Raba, je jako brána do jiného světa. Úzké dřevěné chodníky vedou přes mokřadní pláně poseté jezírky, mezi nimiž rostou nízké zakrslé borovice a mění se barvy mechů. Ráno tu bývá mlha, večer zase oranžové světlo zapadajícího slunce. Lesy, které obklopují rašeliniště, jsou domovem losů, rysů i vlků. Člověk je při běžné procházce nespatří, ale stačí chvíli postát a poslouchat, v tichu je slyšet šum křídel, praskání větví a občas i vzdálené volání ptactva.
Lahemaa ovšem není jen o přírodě. Na poměrně malém území se tu střídají stopy různých epoch. Najdete tu několik panských sídel, která připomínají časy, kdy krajinu ovládala baltská šlechta. Palmse, Sagadi nebo Vihula, každé z nich má jiný charakter. Palmse působí klasicky s hlavní budovou a hospodářskými stavbami, Sagadi je známé svým parkem a muzeem lesnictví a Vihula dnes láká návštěvníky i jako útulný hotel s restaurací. Projít se jejich zahradami je jako listovat v učebnici dějin, ale v mnohem příjemnější podobě, s kávou v ruce, pod starými lipami, mezi rybníčky a loukami.
Na druhé straně tu člověk narazí i na mnohem novější historii. V některých částech parku stojí dodnes opuštěné objekty z dob Sovětského svazu, například zařízení, kde se demagnetizovaly ponorky. Betonové torzo působí trochu surrealisticky, jako připomínka časů, kdy byla tato oblast důležitým vojenským zázemím. Kdo má rád trochu tajemna a industriální atmosféru, ten tu najde své.
Kuriózním prvkem krajiny jsou obrovské balvany, které sem kdysi přisunul ledovec. Leží na pobřeží nebo uprostřed lesů a vyprávějí se o nich legendy. Podle lidových pověstí je sem kdysi odhodili obři, když se zlobili na lidi. Dnes kolem nich turisté skládají malé kamenné hromádky pro štěstí a dávají jim tak nový život.
Lahemaa není jen turistická atrakce. Je to krajina, kde se dá vnímat plynutí času jinak než ve městě. Stačí chvíli zůstat stát, nadechnout se vůně borovic a rašeliny, a člověk pochopí, proč si Estonci toto místo tolik cení. Je to kus země, kde se příroda a historie setkávají v rovnováze, která působí nenápadně, ale hluboko.
