V námořním muzeu v estonském hlavním městě Tallinnu můžete kromě jiných exponátů vidět nejdéle sloužící ponorku na světě, EML Lembit. Ponorka je stále ve skvělém stavu a její interiér je zpřístupněn. Návštěva námořního muzea v Tallinnu je samozřejmě součástí zájezdu do Estonska s CK Excursia.
Ponorky Kalev a Lembit v estonském námořnictvu
Estonsko si v polovině 30. let pořídilo dvě moderní ponorky britské výroby, které se staly páteří jeho mladého námořnictva. Jednalo se o sesterská plavidla Kalev a Lembit, pojmenovaná podle hrdinů estonských dějin. Byly postaveny v loděnici Vickers Armstrongs v Barrow in Furness a spuštěny na vodu v letech 1936 a 1937. Obě ponorky představovaly na svou dobu vyspělé minonosné jednotky schopné nejen klást námořní miny, ale také útočit torpédy. Sloužily především k obraně estonského pobřeží a k výcviku posádek, které prošly školením v Británii.
Technické parametry a válečné osudy
Ponorky měly výtlak 665 tun na hladině a 853 tun pod hladinou, délku 59 metrů a šířku 7 a půl metru. Pohon zajišťovaly dva dieselové a dva elektrické motory, díky nimž dosahovaly rychlosti kolem 13 uzlů na hladině a 8 uzlů pod vodou. Posádku tvořilo přibližně třicet mužů. Výzbroj zahrnovala čtyři torpédomety ráže 533 milimetrů, palubní protiletadlový kanón a možnost nést až 24 min ve vnějších tubusech. Po sovětské okupaci Estonska v roce 1940 byly ponorky převzaty do Baltského loďstva. Ponorka Kalev byla v roce 1941 potopena poblíž finského pobřeží a nikdy se nenašla, zatímco Lembit se účastnila minových a torpédových operací proti německým a finským cílům a přežila celou válku.
Lembit jako památník a muzeální exponát
Příběh obou plavidel je bohatý na zajímavosti. Ponorka Kalev se pravděpodobně potopila na minovém poli během první sovětské ofenzivy, a dodnes zůstává vrak neznámý, což z ní činí jednu z největších záhad Baltského moře. Lembit naopak získala přezdívku nesmrtelná, protože přežila těžké podmínky druhé světové války, několik bojových nasazení i dlouhou službu v sovětském loďstvu. V poválečném období sloužila jako cvičná jednotka a při vyřazování v roce 1979 byla zachována díky rozhodnutí uchovat ji pro budoucí generace. Symbolicky se stala prvním plavidlem obnoveného estonského námořnictva po roce 1992 a její interiér dnes nabízí jedinečný pohled do každodenního života podmořských posádek. Zajímavostí je, že její financování ve 30. letech probíhalo také prostřednictvím veřejných sbírek, kdy lidé darovali šrot a peníze na stavbu. Při přesunu do muzea v roce 2011 museli inženýři použít kombinaci jeřábů a nafukovacích vaků, aby ji bezpečně vytáhli z vody. Dnes stojí Lembit v hale muzea Lennusadam v Tallinu jako unikát světového významu, protože jde o poslední dochovanou předválečnou minonosnou ponorku svého typu, která dodnes nese stopy původní výzbroje i estonských znaků.
