საქართველო · Sakartvelo
Od Černého moře po pětitisícovky Kavkazu na ploše menší než Česko. Všechno, co o téhle zemi víme z vlastních cest.
Zejména na Kavkaz, Střední Asii, Moldavsko a Pobaltí. Naše programy vycházejí z osobních zkušeností průvodců, kteří region dlouhodobě navštěvují a dokumentují.
Není to tedy přepis průvodce z knihovny. Všechno, co je na téhle stránce, jsme si buď ověřili na místě, nebo to máme od lidí, kteří v zemi žijí.
Výškové rozpětí země
Od pláží v Batumi po Šcharu s 5 201 metry. Mezi mořem a nejvyšší horou je vzdušnou čarou necelých 130 kilometrů, a přesto se cestou vystřídají subtropy, listnaté lesy i ledovce.
Oranžově zvýrazněná místa mají vlastní kapitolu v sekci Co vidět a kam zajet.
Záběry z našich cest. Za pár minut uvidíte víc než z jakéhokoliv popisu.
Sestřih z poznávacího zájezdu do Gruzie — Svanetie, Kazbegi, Tbilisi.
Gruzie bývá první zemí, kterou si lidé z Kavkazu vyberou, a má to svůj důvod. Nepotřebujete vízum, letíte přímo, silnice hlavních tahů jsou dobré a ubytování odpovídá evropskému standardu. Přitom jde o zemi s vlastním písmem, vlastní hudbou a kuchyní, která nemá s ničím v okolí moc společného.
Nejsilnější je na ní ta hustota. Na území menším než Česko se vejde černomořské pobřeží s palmami, vinařská Kachetie, skalní města Hedvábné stezky a hlavní hřeben Velkého Kavkazu s vrcholy přes pět tisíc metrů. Během jednoho zájezdu se dá projet od moře k ledovci.
A pak je tu ta pověstná pohostinnost. Není to folklor pro turisty — pozvání ke stolu se prostě nedá odmítnout, aniž byste hostitele urazili.
Země o velikosti zhruba Česka bez Moravy. Většina zajímavých míst leží v pásu mezi Černým mořem na západě a hlavním hřebenem Velkého Kavkazu na severu.
Abcházie a Jižní Osetie jsou mezinárodně uznávanou součástí Gruzie, fakticky ale pod její správou nejsou a nedá se do nich z gruzínské strany cestovat. Hranice na mapě jsou schematické a slouží k orientaci.
Klima se liší podle regionu a nadmořské výšky. Poznávací cesty proto vypisujeme na jaro a podzim, lyžařské na únor.
Příjemné teploty a kvetoucí příroda. Ve vysokých horách může ještě ležet sníh, dole už je zeleno.
DoporučujemeV nížinách horko a dusno, v horách naopak příjemně. Nejlepší období pro Svanetii a koupání v Černém moři.
Stabilní počasí, barvící se listí a vinobraní v Kachetii. Podle mnohých nejhezčí období roku.
DoporučujemeV nížinách mírná zima, v horách sníh. V Gudauri se lyžuje na tratích mezi 1 900 a 2 800 metry.
Gruzie není jen jarní a podzimní destinace. Dvě hodiny od Tbilisi leží středisko, kde se lyžuje na vysokohorském sněhu a na sjezdovkách, které nikdo nestihne rozjezdit.
Gudauri leží na Gruzínské vojenské cestě zhruba dvě hodiny jízdy od Tbilisi, ve stejném směru jako Kazbegi. Sjezdovky se rozkládají mezi 1 900 a 2 800 metry, takže sníh vydrží dlouho do jara.
Kolem třiceti kilometrů upravených tratí, moderní lanovky a výhledy na hlavní hřeben Velkého Kavkazu. Vedle širokých pohodových svahů i sportovnější úseky.
Všechno se dá půjčit na místě včetně helmy, kalhot i bundy. Vlastní si vezměte čepici, rukavice a brýle. Lyže s sebou vozit nemusíte, většina účastníků je půjčení na místě dává přednost.
Jeden z dnů se dá vyměnit za výlet terénními vozy ke kostelu v Gergeti se zastávkou u památníku rusko-gruzínského přátelství. Zimní Kavkaz vypadá úplně jinak než ten letní.
Záběry z Gudauri a z okolí Kazbeku. Takhle vypadá Gruzie, kterou většina cestovatelů nikdy neuvidí.
Lyžařský zájezd do Gudauri s poznáním Tbilisi.
Osm míst, která tvoří kostru téměř každé cesty po Gruzii. Řadíme je zhruba tak, jak se dají projet.
Úzké uličky starého města, pevnost Narikala nad nimi a Most míru jako protiklad z jednadvacátého století. Tbilisi je město, kde na sebe naráží perská, ruská a evropská vrstva.
Symbolem jsou sirné lázně s cihlovými kupolemi v části Abanotubani. Právě kolem termálních pramenů město podle pověsti vzniklo — jméno Tbilisi znamená v překladu teplý pramen.
Po slavné Gruzínské vojenské cestě se jede do Stepancmindy, kolem pevnosti Ananuri a přes průsmyk ve dvou tisících metrech.
Nad městečkem stojí kostel Nejsvětější Trojice v Gergeti a za ním se tyčí Kazbek s 5 047 metry. Je to nejfotografovanější pohled celé země a jediné místo, kde pochopíte, proč Gruzínci mluví o horách tak, jak mluví.
Horský region pod nejvyššími štíty Gruzie, kam se donedávna dalo dostat jen v létě. Svaneti si udrželi vlastní jazyk, vlastní zvyky a hlavně kamenné obranné věže, které stojí u domů dodnes.
Z Mestie vede túra k ledovci Chalaadi, jedna z mála v Gruzii, kde se dá k ledovci dojít po rovině za pár hodin.
Čtyři vesnice pod horou Šchara, které se považují za nejvýše trvale obydlené sídlo v Evropě. Celý komplex je na seznamu UNESCO.
Cesta sem vede po prašné silnici a trvá hodiny, ale ten pohled na věže s ledovcem v pozadí stojí za každý výmol.
Lázeňské město, kam za Sovětského svazu jezdila stranická elita včetně Stalina. Zůstala po ní sanatoria pohlcená vegetací, mramorové haly bez oken a schodiště, po kterých už nikdo nechodí.
Část budov dodnes obývají uprchlíci z Abcházie. Je to jedno z nejsilnějších míst v zemi a zároveň nejpřipomínanější, když se mluví o sovětském dědictví.
Kaňon Martvili se dá projet na člunu mezi kolmými stěnami porostlými mechem. Kousek dál leží Prométheova jeskyně s krápníkovými sály a podzemní řekou.
V Kutaisi stojí katedrála Bagrati z 11. století, zapsaná v UNESCO. Do Kutaisi zároveň přilétáme, je to nejbližší letiště k západní Gruzii.
Uplisciche je skalní město vytesané do pískovce, které bylo důležitou zastávkou na Hedvábné stezce. Chodí se po vyšlapaných sálech, sklepích a ulicích starých přes dva tisíce let.
V nedalekém Gori se narodil Josif Stalin. Muzeum, které mu tu postavili, je dodnes napsané jeho pohledem a právě tím je zajímavé.
Přímořské město s palmami, futuristickými mrakodrapy a oblázkovou pláží. Kdo čeká od Gruzie jen hory, tady se mu představa rozsype.
Je to zároveň nejrychleji se měnící část země — za posledních deset let tu vyrostla čtvrť, která vypadá jako přenesená z Dubaje.
Bez ní se v zemi špatně orientuje. Proč jsou tu kláštery ze 4. století, proč se všude mluví o zlatém rounu a proč je vztah k Rusku takový, jaký je.
Na území dnešní Gruzie existovala království Kolchida a Iberie. Právě Kolchida je v řecké mytologii cílem argonautů, kteří sem pluli pro zlaté rouno. Archeologové doložili, že místní rýžovali zlato z řek pomocí ovčích kůží — odtud nejspíš legenda vzešla.
Gruzie přijala křesťanství ve 4. století a patří tak k nejstarším křesťanským státům světa. Pravoslaví se dodnes hlásí kolem 85 procent obyvatel a kláštery jsou nedílnou součástí krajiny.
Za vlády Davida IV. a jeho následnice královny Tamary byla Gruzie silným a kulturně vyspělým státem. V té době vznikl i epos Muž v tygří kůži od Šoty Rustaveliho, dodnes národní klenot.
Po zlatém věku přišly vpády, které zemi oslabily a rozdělily. V 18. století hledala Gruzie ochranu u Ruska a roku 1801 byla anektována carskou říší.
Po pádu carského Ruska vyhlásila Gruzie nezávislost. Republika vydržela tři roky — v roce 1921 zemi obsadila Rudá armáda a Gruzie se stala součástí Sovětského svazu.
Industrializace a moderní školství na jedné straně, represe a ztráta autonomie na straně druhé. Z tohoto období pochází i nejznámější gruzínský rodák — Josif Stalin, narozený v Gori.
Po rozpadu svazu vyhlásila Gruzie nezávislost. Následovala bouřlivá devadesátá léta poznamenaná občanskými válkami a konflikty v Abcházii a Jižní Osetii.
V srpnu 2008 vyústilo napětí s Ruskem v krátkou válku, po níž Rusko uznalo nezávislost obou separatistických regionů. Gruzie od té doby směřuje k užší spolupráci se Západem a v roce 2024 získala status kandidátské země Evropské unie.
Téma, které se v Gruzii nedá obejít. Narazíte na něj na mapách, v muzeích i v běžném hovoru — a je dobré rozumět tomu, o co jde.
Abcházie na severozápadě u Černého moře a Jižní Osetie ve středu země jsou mezinárodně uznávanou součástí Gruzie, fakticky ale pod její správou nejsou. Dohromady jde zhruba o pětinu území státu.
Obě oblasti měly za sovětské éry autonomní status. S rozpadem svazu se spory přelily do válek v letech 1992 až 1993, které si vyžádaly tisíce obětí a statisíce vysídlených lidí — hlavně Gruzínů z Abcházie. Právě jejich potomci dodnes obývají část opuštěných sanatorií ve Tskaltubu.
V srpnu 2008 vyústilo napětí kolem Jižní Osetie v krátkou válku mezi Gruzií a Ruskem. Po ní Rusko nezávislost obou regionů uznalo, k čemuž se přidalo jen několik dalších států. Hranice se od té doby posouvají takzvaným plíživým způsobem, kdy se ploty objevují o kus dál v gruzínském vnitrozemí.
Pro cestovatele to znamená dvě věci. Cestování po Gruzii je bezpečné a běžného programu se téma nijak nedotýká. Do obou oblastí se z gruzínské strany vstoupit nedá a vstup z ruské strany je podle gruzínského práva nelegální — může znamenat zákaz vstupu do Gruzie.
Praktická poznámka. Naše zájezdy do těchto oblastí nevedou a ani vést nemohou. Pokud si po cestě do Gruzie plánujete individuální program, do Abcházie ani Jižní Osetie se nepokoušejte dostat.
Pro české i slovenské občany vízum není potřeba, a to pro turistické pobyty až do jednoho roku. Cestovní pas musí být platný nejméně šest měsíců po návratu.
Od 1. 1. 2026 je povinné cestovní pojištění léčebných výloh s limitem nejméně 30 000 GEL, tedy asi 10 000 eur. Doklad musí být v angličtině nebo gruzínštině a může být kontrolován při vstupu.
Měnou je gruzínské lari (GEL), jedno lari vychází zhruba na osm korun. Směnárny a bankomaty jsou ve všech větších městech.
Ve městech karty berou, mimo ně je potřeba hotovost v menších bankovkách. Účty se v restauracích běžně nerozdělují po lidech — platí ten, kdo zve. Spropitné 5–10 %.
Z Prahy létáme přímou linkou do Kutaisi, což je nejbližší letiště k západní Gruzii. Na místě se cestuje soukromým mikrobusem s řidičem.
Doporučujeme batoh nebo měkkou tašku. Kufr na kolečkách je v mikrobusech i na nezpevněných cestách k horským penzionům nepraktický.
Gruzie je převážně pravoslavná a velmi tolerantní. Ve městech se lidé oblékají moderně, na venkově volte konzervativnější oblečení. Do chrámů potřebují ženy zahalenou hlavu a zakrytá ramena, muži nesmějí mít krátké kalhoty.
Při vstupu do domu se zouvá. Pozvání na jídlo nebo víno se přijímá — odmítnutí může hostitele urazit.
České datové tarify se kvůli cenám nevyplatí. Na hotelech a v restauracích bývá wi-fi.
Plastovou SIM koupíte hned po příletu, 15 GB dat vyjde zhruba na 300 až 500 Kč. Adaptér není nutný, Gruzie používá zásuvky typu C a F, 220 V.
Gruzínština není příbuzná s žádným velkým jazykem v okolí a píše se vlastní abecedou mkhedruli, která nemá velká a malá písmena.
Ve městech se domluvíte anglicky, na venkově spíš rusky. Pár slov v gruzínštině otevírá dveře — začněte pozdravem gamardžoba.
Údaje o vstupních podmínkách, cenách a kurzech jsou orientační a mohou se měnit. Přesné a aktuální podmínky pro konkrétní termín najdete v Pokynech k zájezdu, které dostanete po přihlášení.
Gruzínská kuchyně patří k nejvýraznějším v celém regionu. Stojí na bylinkách, ořeších, sýru a víně, které se tu dělá déle než kdekoliv jinde na světě.
Průvodce · specializace Gruzie
Vojta patří k průvodcům, na které klienti v recenzích vzpomínají jménem. Gruzii projezdil od Batumi po Svanetii a zná nejen trasy, ale i lidi, ke kterým se dá zajít na návštěvu.
Na jeho zájezdech se opakuje jedna věta: dostali jsme se na místa, která bychom sami nenašli. To je přesně to, kvůli čemu se sem s průvodcem jezdí.
Na cestovatelské besedě Excursia Talks vyprávěl Vojta o Gruzii celý večer. Je to zdaleka nejúplnější věc, kterou o téhle zemi máme.
Excursia Talks — Vojtěch Nitra o Gruzii. Záznam se spouští v místě, kde přednáška začíná.
Poznejte autentický Kavkaz, horské vesnice, starobylé Tbilisi i skutečný život mimo turistické trasy.
Naše cesty do GruzieNaše první zkušenost s organizovanou dovolenou i s Kavkazem předčila všechna naše očekávání. Dostali jsme se na místa, která bychom individuálně určitě nenavštívili.
Renata H., zájezd GruzieGruzie se dá zvládnout i po vlastní ose, ale díky znalostem průvodce jsme mohli navštívit jedinečná místa. Krásy Gruzie od moře, přes vrcholky hor až po život ve městech.
Josef D., zájezd GruzieKrajina bohatá svou historií, přírodou a milými lidmi. Spousta zajímavých míst v pohodovém tempu a skvělá organizace.
Eva B., zájezd GruzieKrásna krajina, veľa kontrastov, pohostinná, pre mňa plná prekvapení. Ukázal nám krajinu, do ktorej by som sa chcela ešte vrátiť.
Katarína G., zájezd GruzieNe. Občané České i Slovenské republiky vízum nepotřebují, a to pro turistické pobyty až do jednoho roku. Cestovní pas musí být platný nejméně šest měsíců po návratu.
Ano. Od 1. ledna 2026 musíte mít před cestou do Gruzie uzavřené cestovní pojištění léčebných výloh s minimálním limitem 30 000 GEL, tedy zhruba 10 000 eur. Doklad musí být v angličtině nebo gruzínštině a může být kontrolován při vstupu do země.
Jaro a podzim. Teploty jsou příjemné, počasí stabilní a příroda buď kvete, nebo se barví. V létě bývá v nížinách horko, zatímco hory zůstávají snesitelné. V zimě se v Gudauri lyžuje.
Ano, pro turisty je to bezpečná a velmi pohostinná země. Platí běžná opatření jako kdekoliv jinde. Nevstupujte do separatistických oblastí Abcházie a Jižní Osetie.
Ve městech a v turistických provozech obvykle ano, na venkově spíše ne. Rozšířená je ruština, hlavně u starší generace. Gruzínština není příbuzná s žádným velkým jazykem v okolí a má vlastní písmo.
Ve městech karty berou ve většině hotelů, restaurací i obchodů. V odlehlejších oblastech je potřeba hotovost. Měnou je lari, jedno lari vychází zhruba na osm korun.
V Tbilisi a větších městech se lidé oblékají moderně a ženy se nezahalují. Na venkově, například ve Svanetii, volte konzervativnější oblečení. Do pravoslavných chrámů potřebují ženy zahalenou hlavu a zakrytá ramena, muži nesmějí mít krátké kalhoty.
Výrazné a hojné. Základem jsou chinkali, chačapuri, lobio a satsivi, k tomu grilovaná masa, sýry a bylinky. Gruzie je považována za kolébku vinařství s osmitisíciletou tradicí, víno se dodnes vyrábí v hliněných nádobách kvevri.
Stránku píše a udržuje CK Excursia na základě vlastních cest do Gruzie. Naposledy aktualizováno .
