Nejčastější chyba při plánování cesty do Ruska je podcenění měřítka. Rusko není země, kterou lze objet. Je to kontinent s jedním pasem.
Několik čísel pro představu. Z Moskvy do Vladivostoku je to 9 289 kilometrů – dál než z Prahy do Pekingu. Z Kaliningradu na Čukotku je to vzdušnou čarou kolem devíti tisíc kilometrů, tedy víc než z Prahy do New Yorku. Letadlem z Moskvy na Kamčatku se letí devět hodin, a to celou dobu nad vlastní zemí.
Právě proto vznikla Transsibiřská magistrála, stavěná od roku 1891. Přímý vlak z Moskvy do Vladivostoku jede zhruba sedm dní a překročí osm časových pásem. Většina cestovatelů ji ale nejede naráz – rozdělí si ji na etapy se zastávkami v Jekatěrinburgu, Irkutsku u Bajkalu a Ulan-Ude.
Vlak není jen doprava. Lůžkový vagon je na několik dní společenskou místností – sdílený čaj ze samovaru, jídlo z domova a rozhovory s lidmi, se kterými by se člověk jinak nepotkal. Řada cestovatelů říká, že samotná jízda byla silnějším zážitkem než cíl.
Praktický důsledek pro plánování je jednoduchý: vyberte si jednu oblast. Moskva a Petrohrad se Zlatým kruhem, nebo Transsibiř s Bajkalem, nebo Kamčatka. Snaha o dvě naráz znamená hlavně strávený čas v letadle.