Türkmenistan · mramor, zlato i brána do pekla
Jedna z nejuzavřenějších a zároveň nejautentičtějších zemí světa. Všechno, co o téhle zemi víme z vlastních cest.
Zejména na Kavkaz, Střední Asii, Moldavsko a Pobaltí. Naše programy vycházejí z osobních zkušeností průvodců, kteří region dlouhodobě navštěvují a dokumentují.
Není to tedy přepis průvodce z knihovny. Všechno, co je na téhle stránce, jsme si buď ověřili na místě, nebo to máme od lidí, kteří v zemi žijí.
Výškové rozpětí země
Od kaňonu Yangykala poblíž Kaspické proláklina až po hory Köýtendag na východě. Nejnižší bod země leží 81 metrů pod hladinou moře, nejvyšší hora Ajrybaba dosahuje 3 139 metrů. Mezi tím se táhne poušť Karakum, která pokrývá zhruba 80 % území.
Oranžově zvýrazněná místa mají vlastní kapitolu v sekci Co vidět a kam zajet.
Záběry z našich cest. Za pár minut uvidíte víc než z jakéhokoliv popisu.
Sestřih z poznávacího zájezdu — Ašchabad, poušť Karakum, Merv a hořící kráter Darvaza.
Turkmenistán je kvůli své naprosté izolovanosti před okolním světem považován za zemi zahalenou tajemstvím. Cestovatele, kteří se do ní odváží, ale fascinuje svou jedinečností, kontrasty i neopakovatelnou atmosférou.
Zemi navštíví pouhé desítky tisíc zahraničních cestovatelů ročně, což z ní činí jednu z nejméně navštěvovaných a zároveň nejautentičtějších zemí světa.
Čekají tu mramorové bulváry Ašchabadu, starobylý Merv jako jedno z center středověkého světa, koupání v podzemním jezeře Kow Ata, krajina pouště Karakum a noc u fascinujícího plynového kráteru Darvaza. Spojení historie, dobrodružství a pouštní krajiny vytváří atmosféru, na kterou se dlouho vzpomíná.
Turkmenistán leží mezi Kaspickým mořem na západě, Kazachstánem na severu, Uzbekistánem na severovýchodě, Afghánistánem na jihovýchodě a Íránem na jihu. Rozlohou je více než šestkrát větší než Česká republika.
Poloha měst odpovídá skutečným zeměpisným souřadnicím, obrys hranic je zjednodušený. Oranžově je vyznačena poušť Karakum, která zabírá zhruba 80 % území země – proto se většina obyvatel i měst soustředí do úzkého pásu podél jižních hor a podél řeky Amudarji na východě.
Turkmenistán má extrémně suché pouštní klima s velkými teplotními rozdíly. Léta v poušti jsou nesnesitelně horká, zimy naopak mrazivé – poznávací cesty proto vypisujeme na jaro a podzim.
Nejpříjemnější období. Poušť po deštích ožívá, teploty jsou snesitelné i přes den.
DoporučujemeV poušti Karakum běžně přes 40 °C, na některých místech i víc. Cestování je vyčerpávající.
Vedra polevují, obloha je jasná. Ideální na Merv, kaňony i noc u Darvazy.
DoporučujemeV poušti může mrznout a foukat silný vítr, v horách leží sníh. Nocleh v jurtě je citelně chladný.
Sedm míst, která tvoří kostru téměř každé cesty po Turkmenistánu. Řadíme je zhruba tak, jak se dají projet.
Hlavní město drží rekord v počtu mramorových staveb a je zapsané i v Guinnessově knize rekordů. Bělostné bulváry, zlaté památníky, rozlehlé parky a futuristická architektura vytvářejí atmosféru jednoho z nejneobvyklejších měst světa.
Uvidíte Oblouk neutrality se zlatou sochou bývalého prezidenta, která se otáčí za sluncem, Monument nezávislosti, mešitu Ertugrula Gaziho i jediné kryté ruské kolo na světě. A ano – ve městě smějí jezdit jen bílá auta.
Obrovský hořící kráter uprostřed pouště Karakum. Vznikl nehodou při průzkumu ložisek zemního plynu a hoří nepřetržitě od 70. let. Světlo a teplo, které vydává, vytvářejí fascinující podívanou, obzvlášť v noci.
Darvaza se stala ikonickým symbolem Turkmenistánu. Spí se přímo u kráteru v tradičních jurtách – a večerní pohled do hořící jámy patří k nejsilnějším zážitkům celé cesty.
Jedna z nejvýznamnějších památek Hedvábné stezky a bývalé centrum islámského světa, zapsané na seznamu UNESCO. Merv býval jedním z nejdůležitějších uzlů celé Hedvábné stezky – a dnes tu můžete být téměř sami.
Nechybí impozantní mauzoleum sultána Sandžara ze 12. století, vrchol seldžucké architektury, ani hliněná pevnost Gyz-Kala, jejíž název znamená „Dívčí pevnost“.
Jeden z nejúchvatnějších a zároveň nejméně známých přírodních divů země. Sněhově bílé křídové skály se mísí se sytě rudými železitými žílami do růžových útesů, které se táhnou desítky kilometrů.
Název v turkmenštině znamená „ohnivé pevnosti“. Kaňon leží daleko od civilizace a návštěvníků sem dorazí jen minimum – o to silnější je pocit ticha a prostoru.
Kow Ata je přírodní zázrak ukrytý v jeskyni – teplé minerální jezero s celoročně stabilní teplotou vody, ve kterém se dá koupat hluboko pod zemí, v naprostém tichu.
Nedaleko leží horská vesnice Nokhur s kamennými domy, vlastními tradicemi a zvyky, které se tu udržely po staletí – včetně velmi neobvyklého hřbitova.
Proslulí achaltekinští koně, nazývaní „nebeští koně“, jsou turkmenskou národní pýchou, symbolem elegance a síly. Kůň je tu skoro posvátné zvíře a najdete ho i ve státním znaku.
Návštěva hřebčína nabízí příležitost vidět tato zvířata zblízka a potkat chovatele v tradičním oděvu. Podle zúčastněných patří k highlightům celého zájezdu.
Přírodní rezervace Köýtendag, tedy „hořící hora“, je rájem krasových útvarů, jeskyní a vodopádů. Právě tady se zvedá nejvyšší hora země Ajrybaba (3 139 m).
Nedaleko jeskyně Kirk Gyz, ke které se váže pověst o čtyřiceti pannách, se dochovaly otisky dinosauřích stop v zkamenělé lávě – jedno z nejneobvyklejších míst celé Střední Asie.
Bez ní se v zemi špatně orientuje. Proč je Merv v ruinách, proč je hlavní město z mramoru a proč je Turkmenistán tak uzavřený.
Území leželo na křižovatce Hedvábné stezky. Merv se stal jedním z nejvýznamnějších center středověkého islámského světa a podle některých odhadů byl ve 12. století jedním z největších měst planety.
Mongolové Merv dobyli a zničili. Město se ze zkázy nikdy plně nevzpamatovalo – dnes z něj zbývají rozsáhlé ruiny zapsané na seznamu UNESCO.
Území obývaly kočovné turkmenské kmeny, které se dostávaly do sporů s perskými i chivskými vládci. Kmenová identita, patrná i v tradičních kobercových vzorech, přetrvává dodnes.
Ruská říše po dlouhém odporu ovládla turkmenské území. Bitva u pevnosti Geok Tepe je dodnes připomínána jako klíčový moment turkmenských dějin.
Ničivé zemětřesení srovnalo hlavní město prakticky se zemí a vyžádalo si desítky tisíc obětí. Právě proto je dnešní Ašchabad z velké části novodobou stavbou.
Sovětská éra přinesla industrializaci, kolektivizaci a stavbu Karakumského kanálu, který přivedl vodu do pouště – s dopady na okolní krajinu i na Aralské jezero.
Po rozpadu Sovětského svazu získal Turkmenistán nezávislost. V čele země stanul Saparmurat Nijazov, přezdívaný Türkmenbaşy, jehož zlatá socha stojí na Oblouku neutrality dodnes.
OSN uznala trvalou neutralitu Turkmenistánu. Země od té doby zůstává stranou mezinárodních aliancí a udržuje si výraznou izolovanost, kterou dnes cestovatelé zažívají na vlastní kůži.
Téma, které se v Turkmenistánu nedá obejít – a zároveň hlavní důvod, proč sem dorazí tak málo cestovatelů.
Turkmenistán navštíví pouhé desítky tisíc zahraničních cestovatelů ročně. Pro srovnání: to je zlomek toho, co za jediný den zvládne Praha. Právě proto je země tak autentická – turistická infrastruktura tu prakticky nevznikla a místa jako Merv nebo Yangykala zažijete téměř v soukromí.
Uzavřenost má ale i praktické důsledky. V Turkmenistánu není možné cestovat bez cestovní kanceláře a bez místního průvodce se po řadě míst nedostanete. Vízový proces je administrativně náročnější a souvisí se zajištěním zvacího dopisu i organizované cesty.
Přístup k internetu je výrazně omezený. Některé běžně používané weby a aplikace nemusí fungovat vůbec, připojení bývá pomalé a nespolehlivé. Doporučujeme počítat i s několika dny bez stabilního internetu a stáhnout si důležité dokumenty do telefonu předem.
Země si od roku 1995 drží status trvalé neutrality uznaný OSN a zůstává stranou mezinárodních aliancí. Kult osobnosti prvních prezidentů se dodnes projevuje v architektuře i veřejném prostoru – zlatá otáčející se socha na Oblouku neutrality je toho nejviditelnějším příkladem.
Praktická poznámka. Turkmenistán je pro turisty bezpečnou zemí a místní jsou velmi přátelští. Je ale nutné respektovat pokyny místního průvodce a omezení fotografování vládních a dalších citlivých objektů. Počítejte také s delšími přejezdy, rozdílnou kvalitou silnic a možností změny pořadí programu podle dostupnosti vnitrostátních letů.
Vízum je povinné a proces je administrativně náročnější – souvisí se zajištěním zvacího dopisu a organizované cesty. Bez cestovní kanceláře není možné do země cestovat.
Vízový poplatek se platí až při vstupu do země, v hotovosti.
Měnou je turkmenský manat (TMT). Platební karty se používají jen velmi omezeně, počítejte především s hotovostí.
Vízový poplatek i drobné výdaje je dobré mít připravené v hotovosti dopředu.
Létá se s přestupem, obvykle přes Istanbul. Na místě se cestuje zajištěnými auty s řidiči, kombinovanými s vnitrostátními lety a vlaky.
Doporučujeme batoh nebo měkkou cestovní tašku – jsou praktičtější při přesunech a skladnější v autech i vlacích.
Turkmeni jsou velmi pohostinní a přátelští. Je ale potřeba respektovat pokyny místního průvodce a omezení fotografování vládních budov, letišť a uniformovaných osob.
Kůň je tu skoro posvátné zvíře a koberec národním symbolem – oba mají své místo i ve státních symbolech.
Přístup k internetu je výrazně omezený. Řada běžných stránek a aplikací nemusí fungovat vůbec, připojení bývá pomalé a nespolehlivé.
Počítejte i s několika dny bez stabilního připojení a stáhněte si dokumenty, kontakty a mapy do telefonu předem.
Úředním jazykem je turkmenština, turkický jazyk blízký turečtině a ázerbájdžánštině. Široce rozšířená zůstává ruština.
Angličtinou se domluvíte spíš omezeně, mimo hlavní město prakticky vůbec – místní průvodce je tu proto zásadní.
Údaje o vstupních podmínkách, cenách a kurzech jsou orientační a mohou se měnit. Přesné a aktuální podmínky pro konkrétní termín najdete v Pokynech k zájezdu, které dostanete po přihlášení.
Turkmenská kuchyně vychází z kočovné tradice a sdílí hodně se zbytkem Střední Asie – staví na jehněčím mase, chlebu a zeleném čaji.
Průvodkyně · specializace Střední Asie
Lucie patří mezi přední odborníky na regiony jako Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Turkmenistán, kde tráví značnou část svého času. Její hluboké znalosti kultury, historie a tradic těchto zemí jsou výsledkem letité průvodcovské praxe a osobních zkušeností přímo v terénu.
Co ji odlišuje, je schopnost komunikovat přímo v místních jazycích – uzbečtině, kyrgyzštině a ruštině, což jí umožňuje navázat autentické kontakty a dostat se i do méně přístupných oblastí. Právě ona sestavila program turkmenského zájezdu Excursie.
Poznejte mramorový Ašchabad, starověký Merv, poušť Karakum i noc u hořícího kráteru Darvaza.
Naše cesty do TurkmenistánuCo já osobně oceňuji na této cestovce je velikost skupin, skvělý a přátelský přístup a nabídka netradičních zemí. Pokud už vás nebaví uzavřené resorty s bazénem, Excursia je jasná volba.
Lucie K., klientka CK ExcursiaPerfektní a profesionální přístup, hlavně rychlá reakce a řešení nečekaných situací. Pořád vzpomínám a ráda bych s vámi ještě někam vyrazila.
Petra H., klientka CK ExcursiaSuper dovolená, už jsem jela dvakrát a vybírám třetí.
Dana J., klientka CK ExcursiaPrůvodce tělem i duší. Mile mě překvapilo osobní zapojení do kolektivu po celou dobu výpravy.
Gita B., klientka CK ExcursiaAno. Vízový proces může být administrativně náročnější a obvykle souvisí také se zajištěním pozvání a organizované cesty. V Turkmenistánu není možné cestovat bez cestovní kanceláře – CK Excursia potřebné podklady i celý postup připraví.
Ano. Země je pro turisty opravdu bezpečná a lidé jsou velmi přátelští. Je ale potřeba vzít v úvahu velkou izolovanost a uzavřenost země před okolním světem.
Přístup k internetu je výrazně omezený a některé běžně používané stránky či aplikace nemusí fungovat vůbec. Připojení může být pomalé a nespolehlivé, proto doporučujeme počítat i s několika dny bez stabilního internetu a stáhnout si důležité dokumenty předem.
Turkmenistán není běžná turistická destinace. Je potřeba respektovat pokyny místního průvodce, omezení fotografování vládních a dalších citlivých objektů i pravidla pro pohyb turistů. Počítejte také s delšími přejezdy a rozdílnou kvalitou silnic.
Cestu zvládne každý se základní fyzickou kondicí, náročné pochody nečekejte. Turkmenistán je ale rozlohou více než šestkrát větší než Česká republika, takže je potřeba počítat s delšími přejezdy, obvykle tři až šest hodin.
Plynový kráter uprostřed pouště Karakum vznikl nehodou při průzkumu ložisek zemního plynu a hoří nepřetržitě od 70. let. Stal se ikonickým symbolem Turkmenistánu.
Stránku píše a udržuje CK Excursia na základě vlastních cest do Turkmenistánu. Naposledy aktualizováno .
