06
Gruzie, Arménie, Estonsko, Moldavsko
Civilní stavby, sanatoria a mozaiky
Tskaltubo (13) v západní Gruzii není jedna opuštěná budova, ale celé lázeňské město – a je to nejsilnější ukázka toho, jak vypadal sovětský sen o kolektivní rekreaci.
Minerální prameny tu byly známé už ve středověku, ale skutečný rozkvět přišel s Sovětským svazem. Od 30. let se Tskaltubo proměnilo v luxusní lázeňské centrum pro stranickou elitu i pro běžné občany, kteří sem jezdili na odborové poukazy. Voda o teplotě kolem 33 °C vyvěrá přímo z pramenů a díky vysokému obsahu radonu byla považována za léčivou na klouby, srdce i nervovou soustavu.
V 50. letech šlo o jeden z největších sanatoriálních komplexů celého Sovětského svazu. Navštívili ho i vrcholní politici včetně Stalina, který tu měl vlastní lázeňskou rezidenci. Sanatoria dostávala jména jako Medea, Iveria nebo Metallurg a stavěla se v monumentálním stylu s mramorovými schodišti, sloupovím a freskami.
Po rozpadu svazu přišel konec poukazů a s ním konec provozu. Řada budov ale nezůstala prázdná – nastěhovali se do nich uprchlíci z války v Abcházii, kteří v nich v části křídel bydlí dodnes. Právě to dělá z Tskaltuba zvláštní místo: mramorová schodiště zarůstají stromy, ale za dveřmi vedle visí prádlo. Není to ruina, je to zaseknutý čas.
V Arménii stojí pionýrský tábor Spitak (14), jedno ze 40 000 sovětských mládežnických center, s dochovaným bazénem ze sedmdesátých let a mozaikami. Podobně chátrají sanatoria v Arzni a hotely na břehu jezera Sevan.
Estonský Rummu (5) je zatopený lom s ruinami věznice pod tyrkysovou hladinou, v Moldavsku zůstal opuštěný cirkus v Kišiněvě (17). Samostatnou kapitolou jsou sovětské mozaiky na fasádách nádraží a kulturních domů – na Kavkaze patří k nejkrásnějším v celém bývalém svazu.
Sovětský brutalismus zanechal i stavby, které dodnes slouží, ale vypadají jako z jiné planety: Romanița (17) v Kišiněvě, obytná věž ve tvaru rostliny, kyjevský hotel Salute (1), železná fontána v Gyumri (14) nebo bývalé Ministerstvo silnic v Tbilisi, dnes sídlo Bank of Georgia (13) – budova poskládaná z do sebe zaklíněných betonových bloků.
Legendární Chovrinská nemocnice (20) v Moskvě, přezdívaná Umbrella, byla desítky let nejznámějším ruským urbexovým místem. V roce 2018 byla zbourána – dobrá připomínka toho, že tahle místa nevydrží věčně.
Zvláštní kategorií jsou celá opuštěná města. Vedle Pripjati je to Kadykčan (29) v Magadanské oblasti, který se vylidnil po havárii v dole a jedné mimořádně kruté zimě, sídliště kolem Vorkuty (26) v Komi, ze kterých po útlumu těžby uhlí zbyly prázdné panelové okruhy, Iultin (35) na Čukotce a estonské Suurpea (5), vojenské městečko vedle ponorkové základny Hara.
V Abcházii, mezinárodně neuznaném území, se zastavil čas úplně. Tkvarčeli (13) je hornické město, ze kterého po válce v 90. letech odešly dvě třetiny obyvatel, a nádraží v Gagře (13) patří k nejfotogeničtějším opuštěným stavbám celého Kavkazu. Gruzínské Rustavi (14) je zase průmyslové město postavené na zelené louce kolem hutního kombinátu.
Do stejné kategorie patří i Sillamäe (6) v Estonsku – uzavřené město, kde se zpracovávala uranová ruda pro sovětský jaderný program a které až do roku 1991 nefigurovalo na mapách. V Murmanské oblasti leží Teriberka (25) s lodním hřbitovem na břehu Barentsova moře.
Samostatnou a nejtěžší vrstvou je gulag. Na Soloveckých ostrovech (34) v Bílém moři vznikl v klášteře první tábor systému, který se odtud rozšířil po celé zemi. Perm-36 (21) je jediný dochovaný tábor přeměněný v muzeum. A Mrtvá dráha (26), stavba 501–503 mezi Salechardem a Igarkou, je nedokončená polární železnice, kterou vězni budovali v letech 1947 až 1953 – po Stalinově smrti byla opuštěna i s lokomotivami na trati.
Nejzachovalejší sovětské město ale neleží v bývalém svazu vůbec. Pyramiden (31) na norských Špicberkách bylo sovětské hornické sídliště s kulturním domem, bazénem a nejsevernější Leninovou bustou světa. Opuštěno bylo v roce 1998 a mráz ho konzervuje tak dobře, že v jídelně stále stojí talíře na stolech.
