Téma, které se v Uzbekistánu nedá obejít. Je to jeden z největších ekologických příběhů moderní historie a stojí za ním rozhodnutí, které se dá přesně datovat.
Ještě v roce 1960 bylo Aralské jezero čtvrtou největší vodní plochou světa. Živilo rybářské přístavy, měnilo klima celé oblasti a plavily se po něm lodě.
V šedesátých letech začal Sovětský svaz ve velkém odklánět řeky Amudarju a Syrdarju na zavlažování bavlníkových polí. Jezero tím přišlo o přítok a začalo se zmenšovat. Za několik desítek let ztratilo většinu své plochy a rozpadlo se na několik zbytků.
Následky nese celý region. Z vyschlého dna se zvedají slané a chemikáliemi zatížené prachové bouře, klima se zdrsnilo, rybolov skončil a s ním i obživa desítek tisíc lidí. Mujnak, kdysi přístav, leží dnes desítky kilometrů od vody.
Pro cestovatele je to nejsilnější a zároveň nejtěžší část cesty. Není to atrakce, je to lekce — a právě proto ji do programu zařazujeme.