Poznávací zájezd do PákistánuZažijte opravdové dobrodružství v zemi, kam turisté nejezdí a ne každý si troufne jet. Vydejte se do míst a zažijte setkání, která velká většina lidí zná jen z videí na sociálních sítí nebo z pořadů v televizi. V Pákistánu potkáme ty nejpřátelštější lidi na světě a díky jisté izolaci od moderního způsobu života zažijeme autentickou místní kulturu bez přetvářek pro turisty.
Začneme v největším městě Karáčí, které je charakteristické svým chaosem a velmi podobné indickým nebo arabským metropolím. Navštívíme naprosto úchvatné Láhaur a tu největší a nejpákistánštější show u hranice s Indií, přesuneme se do údolí Svát, kde žijí ti nejpohostinější lidé - Paštúnci.
Část přesunů absolvujeme veřejnou dopravou a to naprosto záměrně. Zemi jako je Pákistán, těžko poznáme z pohodlí klimatizované dodávky. Nemělo by nás tak rozhodit, pokud budeme muset na autobus čekat delší dobu, většinou jede až když se naplní a to může trvat dvě minuty, ale také dvě hodiny. Pákistán je mimo jiné o místních, kteří jsou nesmírně milí a byla by tak obrovská škoda se těmto kontaktům vyhýbat. Pokud úplně nevládnete angličtině vůbec to nevadí, většina Pákistánců taky není v angličtině buhvíjak plynulá a možná jim tak někdy budete rozumět více, než ti co anglicky umí výborně. Ve městech, tam kde to bude dávat smysl budeme chodit pěšky, na delší vzdálenosti taxíky a ty úplně největší vzdálenosti překonáme vnitrostátními lety. Cesta do Pákistánu není žádná “dovča”, ale expedice do turisticky velmi izolované země.
Nejen během aktivních dnů nám logicky dost vyhládne a budeme mít možnost, se seznámit s pákistánskou kuchyní. Pákistánská kuchyně je hodně podobná té indické, jen se říká, že ještě pálivější. Využívá hodně luštěnin, zeleniny, masa, rýže. Nejčastějším jídlem je curry na různé způsoby, které se jí s vynikajícím chlebem "naan". Kdo má rád pálivé tak si v Pákistánu pochutná. Kdo pálivému jídlu tolik neholduje, bude to mít těžší, ale nikdy nebude problém domluvit si nižší pálivost jídla. Všude se v Pákistánu pije čaj s mlékem a mnohokrát se nám jistě stane, že na něj budeme od místních pozváni.
Pákistán je skvělou destinací pro cestovatele s dobrodružnou povahou. Návštěva Pákistánu nebude jen dalším výletem, ale intenzivním zážitkem na celý život. Vyrazte na cestu, která se od ostatních liší autentickým cestováním místní dopravou a neochudí vás o interakce, které z minibusu těžko zažijete.
Ubytování střední třídy v hotelech se snídaní. V Pákistánu se nesetkáme se západní snídaní v podobě bohatých švédských stolů, často bude na výběr jen z několik variant masa, vejcí a pečiva a tradiční sladký čaj s mlékem. Obecně je pákistánská kuchyně typická svou pálivostí, typickým pokrmem je omáčka s masem a čerstvým chlebem, která se jí na zemi a každý si bere ze společných talířů a misek, které se říká handi.
Je potřeba mít na paměti, že i když budeme bydlet v pěkných hotelích, nebudou to luxusní 5* resorty, které známe ze západní Evropy. V oblasti údolí Svát nás bude čekat noc v ryzím pákistánském homestay.
Po městech tuk tuky, případně minibusem, mezi městy autobusem, dva vnitrostátní přelety.
Prosím mějte na paměti, že spolehlivost hromadné dopravy je v Pákistánu přinejmenším diskutabilní, může se tak stát, že budeme muset program na místě operativně modifikovat. V důsledku to není na škodu. Spontánní zážitek je vždycky lepší než ten naplánovaný.
Zájezd je koncipován jako aktivní-poznávací. Většinu dne strávíme na nohou a když ne budeme pravděpodobně absolvovat delší přesun po zemi. Je potřeba mít na paměti, že nás mohou čekat teploty okolo 30 °C. Pro někoho může být zájezd náročnější psychicky z důvodu jistého kulturního šoku. Čekejte, že v průměru 10 km za den nachodíme. Typicky nebude problém si cestu zkrátit rikšou, pokud by někdo potřeboval. Na programu nejsou žádné vyloženě fyzicky náročné túry vysoko do hor, nejvýše se dostaneme do zhruba 2 900 m. n. m. a procházka bude v mírném terénu, s minimálním převýšením s výjimkou jednoho krátkého úseku k jezeru Kondol, který je prudší, ale každý komu není pohyb venku cizí, ho zvládne. Více se dozvíte v záložce program. Pokud si nejste jistí, kontaktujte nás.
Do Pákistánu jsou nutná víza. V objednávce zájezdu si lze vyřízení víza přiobjednat. K jejich vyřízení je potřeba zodpovědět několik poměrně osobních dotazů. Obvykle doporučená očkování jsou břišní tyfus, horečka dengue, žloutenka typu A, B. Každopádně doporučujeme poradit se s lékařem.
V Karáčí je teplo celoročně snadno i přes 30 °C, jen o trochu nižší teploty nás, pak čekají v Láhaur a Islamabádu. Monzunové deště nás mohou potkat v červenci a srpnu. V horských oblastech včetně údolí Svát je o trochu chladněji okolo 25 °C, když vystoupáme do vyšších nadmořských výšek teplota klesá až k 15 °C, zejména se západem slunce. Mezi prosincem a únorem pak v těchto regionech mrzne a sněží. Je třeba myslet na to, že zejména ve Svátu jsou rána a večery chladná celoročně a minimálně mikinu, spíše ale bundu, jistě oceníme.
Pákistán má v západním světě pošramocenou pověst z hlediska bezpečnosti. V dnešní době jsou však rizika nasilí na turistech naprosto minimální. Události, které se dostanou do našich médií, se týkají výlučně seperatistikých politikých hnutí a nikdy nemají za cíl turisty. Právě naopak, všichni zúčastnění se zahraničním náštěvníků záměrně vyhýbají. Přesto je dobré vyhýbat se místům různých polických meetingů nebo protestů. O bezpečnost celé skupiny se postará průvodce na místě. Může stát, že nám bude přidělen vojenský nebo policejní dohled, který se bude starat o naši bezpečnost. Pákistán už není co býval na začátku tisíciletí a z hlediska bezpečnosti můžeme jeho návštěvu doporučit. Na druhou stranu netvrdíme, že je Pákistán tou nejbezpečnější destinací v naší nabídce, není.
Je třeba dbát na vhodné oblečení. Pákistán je velmi konzervativní zemí a krátké nohavice jsou velmi nevhodným oblečením pro ženy i muže. Nejlepším řešením je si tradiční pákistánské oblečení koupit na místě, už i nákup samotný je skvělý zážitek. Podrobné pokyny vám budou včas zaslány.
Minimální počet účastníků je 6. Maximální počet je 12.
Některé pojišťovny mohou mít ve výlukách cesty do Pákistánu.
Tuto výluku neuplatňovaly ČSOB a Kooperativa, přesto prověřte podmínky vaší smlouvy.
Předpokládaný odlet v 11:55 přes Istanbul. Individuálně zajistíme odlet z jiných letišť (setkání se skupinou na letišti v Istanbulu).
Přílet do Karáčí v nočních hodinách a přesun na hotel. Začínáme se seznamovat s Pákistánem. Karáčí, je největší město v Pákistánu, žije v něm přes 20 mil. obyvatel. Navštěvujeme Jinnahovo mauzoleem, Muhammad Ali Jinnah, otec pákistánské nezávislosti, je národním hrdinou a jeho mauzoleum je vskutku působivé. Pokračujeme na tržnici Empress Market a do čtvrti Saddar, kde zažijeme první pákistánský chaos. Přes Mohattův palác a dům Aliho Jinnaha pokračujeme na pláž Cliffton, která je ikonickým bizárem celého města.
Naše další putování směřuje k městu Thatta asi 100 km východně od Karáčí. V Thattě je působivá měšita se zahradami a je to jen kousek k nekropoli Makli, což je jedna z největších nekropolí na světě. Některé zdroje uvádí, že se zde nachází až 1 milion hrobek. Nikoho tak nepřekvapí, že se jedná o památku pod ochranou UNESCO. Ještě než se rozloučíme s Karáčí prohlížíme si Chaukhandi Toombs, jde o rozlehlý velký hřbitov z 15. století. Nachází se při velké silnici v chudinské čtvrti a tak vidíme, jak se s těžkým osudem vyrovnává, ta úplně nejchudší část pákistánské společnosti. Je to velký kontrast oproti udržovaným hrobkám, které jsou oddělené jen plotem. Večer přelétáme do Láhaur.
Láharu je druhé největší město země a naše nejoblíbenější město v Pákistánu. Na místní poměry nezvykle vhodné k procházkám po centru města a toulání se po uličkách. Navštěvujeme spektakulární Bádišáhovu mešitu, která je typická svou cihlovou barvou, dáváme si čaj v jedné z restaurací na střeše okolních domů, odkud je na mešitu dechberoucí výhled. Pokračujeme k Láhaurské pevnosti. Brouzdáme se centrem města, a než kamkoliv dojdeme hned si nás někdo odchytí, zda-li nás smí pozvat na čaj. Odpoledne se přesouváme k hranici s Indií, tam se každý den koná nejbláznivější ceremoniál zavírání hranice snad na celém světě. Za hlasité hudby a skandování nastupují stáže, které se snaží vykopnout nohu co nejvýše. Tohle bude jeden z vrcholů naší cesty!
Naší další zastávkou je Mall Road, kde se nachází mnoho koloniálních staveb včetně radnice, pošty nebo muzea. Podobně jako Bádišáhova mešita i tyto stavby mají svou typickou cihlovou barvu. Pokračujeme k Wazir-Khanově mešitě uvnitř tzv. Inner Walled City (Vnitřní Opevněné město). Nemíjíme ani Šalimarovy zahrady, které jsou společně s dalšími stavbami v Láhaur pod ochranou UNESCO.
Dopoledne navštěvujeme císařské hrobky na pravém břeho řeky Ráví (Jahangir, Noor Jahan, příp. další). Po zemi se přesouváme z Láhaur do Islamabádu. Přijíždíme do hlavního města ve večerních hodinách. Ubytováváme se na hotelu.
Islamabád je úplně jiný svět, široké ulice, žádné dopravní zácpy a téměř žádné troubení za volantem, úplný opak toho, co jsme zatím zažili. Prohlížíme si obří Faisalovu mešitu a monumentální Národní pomník. Z vyhlídky Daman-e-koh máme město jako na dlani. Projdeme se megalomanskou vládní čtvrť.
Ranní přejezd do údolí Svát, domova Paštúnců. Prohlídka města Mingora a jeho budhistických památek (Butkhara), projíždka lanovkou přes řeku, kterou místní použivají jako běžný dopravní prostředek. Seznamujeme se s místní kulturou, která je ještě konzevativnější než v jiných částí země. Příjemným zdržením jsou neustálé pozvánky na čaj a rozhovor.
Ráno se vydáváme do vesničky Malam Jabba, kde je jediný lyžařský areál v zemi. Když je sníh, dá se zde i lyžovat, když sníh není je to skvělé místo na horskou procházku, která nabízí parádní výhledy. Naše procházka bude mít 12 km. Spíme přímo u místních. Sice v jednoduchých obydlích ale obohaceni o ty nejintenzivnější setkání. Setkáváme se s místními během jejich každodenního života.
Posouváme se hlouběji do hor, do údolí Kalam, kde nás pohltí výhledy na pohoří Hindúkuš. Šumění říček a vodopádů jen podtrhne tuto jedinečnou atmosféru. Dle času příjezdu procházka směrem k vyhlídce na údolí, případně do místního lesa. Nocleh v hotelu v městečku Kalam.
Krátký přejezd do vesničky Utror a pěší výlet k jezeru Kundol. V celé délce má 19 km, lze ho zkrátit zhruba na polovinu jízdou traktůrkem. Celá délka trasy je v mírném a pozvolném stoupání s jedním prudším úsekem o délce několika set metrů. Odpoledne přejíždíme do města Mingora, kde se ubytováme.
Přesun z Mingory do Péšávaru. Asi 5 hodinovou cestu si rozdělíme na minimálně dva úseky. První zastávkou jsou budhistické chrámy Takht-i-Bahi, pákistánské Machu Picchu. Dle časových možností další zastávky. Nocleh v Péšávaru.
Pešávar je hlavní a největší město oblasti Chajbar Paštúnchwá, je plné krásných staveb a divokých tržnic. Navštevujeme zářivě bílou mešitu Mahabata Khána, hodinovou věž a Sethiův dům (sídlo bohatého obchodníka s bohatým dřevěným zdobením). Odpoledne přelétáme do Karáčí. Nocleh v Karáčí.
Předpokládaný přílet do Prahy ve 14:50.
Honza chtěl vždycky cestovat. První velkou cestu absolvoval už na základní škole, kdy jel na výměnný pobyt do Mexika. Jeho dětský sen byla Kambodža a sny se mají plnit, tak se tam vypravil hned po maturitě. Procestoval jihovýchodní Asii křížem krážem, mimo to byl v Pákistánu i Libanonu a celkem navštívil přes 50 zemí světa. Žádná složitá situace mu není překážkou. Nejvíce ho táhnou země s pošramocenou pověstí. “V zemích kde všechno funguje na 100 % těžko prožijeme opravdová dobrodružství,” říká.
Když cestuje sám, rád se pohybuje stopem. Takhle se dostal až k turecko-syrské hranice nebo projel Gruzii. Na cestování má nejradši, když potká hodného místního, který ho třeba pozve domů na čaj nebo jen ukáže místo, které by jinak přehlídnul. Tyto kontakty zúročuje, když provází zájezdy, tak aby jeho klienti prožili autentická dobrodružství. Miluje tržiště a smlouvání, chaotické situace jsou pro něj potěšení. Je fanouškem letadel a nevynechá příležitost se nějakým zajímavým proletět. (A vy můžete s ním třeba na Borneu!)
V Česku dlouho nevydrží a i proto se přestěhoval na Maltu, kde rok žil. Maltu zná jako nikdo jiný a pochopitelně Maltu provází. Když neprůvodcuje, věnuje se činnosti hokejového rozhodčího, dobrý úsudek se hodí nejen při cestování. Pracuje jako obchodní zástupce v pojišťovně a poloprofesionálně hraje poker. Má rád psy, ačkoliv si žádného při svém stylu života nemůže dovolit mít.
